Místní lázně patří k nejstarším lázeňským místům na Moravě. První písemná zmínka je z roku 1580. Pro svou příbuznou lékařskou indikaci bývaly přirovnávány ke slovenským Piešťanům a podle nich přezdívány „moravské Píšťany“.
Historické počátky lázní jsou neznámé. Lze předpokládat, že lidé využívali přirozeně k běžnému užitku vyvěrající léčivý pramen, aniž o jeho zdravotním působení věděli. Zemský lékař a biskupský ordinarius Tomáš Jordan z Klausenburka píše ve své knize o vodách hojitedlných neb teplicech moravských, vydané v Olomouci roku 1580 toto: „Od Přerova okolo desíti honuov vzdáli leží ves Bochoře, na panství chropyňském jest studně pod nebem, totiž nepřikryta, kteréžto již od dávných časů k lékařství se užívá. Voda v ní je studená.“
Z Jordanovy zprávy se jen lze domnívat, zda již na konci 16. století stálo v obci nějaké lázeňské stavení. Pramen bochořské vody využívali rovněž čeští bratři a na své mapě Moravy, vydané v Amsterodamu roku 1627, zakreslil Bochoř coby lázně s léčivým pramenem sám učitel národů Jan Amos Komenský.
Od roku 1615 patřily lázně olomouckým biskupům, patrně však u nich nedošly většího uplatnění, neboť v roce 1717 je správa statku prodala obci za 100 zlatých. V držení obce setrvaly lázně až do sklonku 19. století.
Známý moravský vlastivědný pisatel Tomáš Řehoř Volný ve své Topografii markrabství moravského z roku 1835 popisuje bochořské lázně jako „vkusný dům v sousedství hostince, který je využíván pro železitou vodu v okolí bydlícími venkovany pro koupel při ochrnutí a při pakostnicových bolestech s dobrým výsledkem.“ Můžeme doplnit, že lázní využívala obec také pro školní vyučování. V roce 1841 podlehla budova ohni při požáru obce a o jejím obnovení máme zprávu až z roku 1869. Lázně se poté staly obci přítěží, neboť víme, že byly uzavřeny a pramen zastaven.
V takovém stavu je od obce koupil v roce 1898 Alois Palacký. Díky jemu se podařilo lázně postupně obnovit a zavést procedury. Jeho syn MUDr. Alois Palacký, dětský lékař, držel lázně v letech 1936–1947. Zásluhou otce i 24 syna Palackých se staly bochořské lázně opět v kraji známé a o jejich koupi projevila zájem zemědělská pojišťovna i továrník Tomáš Baťa. MUDr. Alois Palacký lázně neprodal a tím patrně Bochoř ztratil příležitost stát se tradičním lázeňským místem. Teprve 21. června 1947 uzavřel MUDr. Palacký smlouvu o prodeji lázní s Josefem Zanáškou z Bochoře a s Antonínem Petříkem z Horní Moštěnice.
Zanedlouho poté, 12. května 1950 převzala lázně národní správa MNV a od 1. května 1954 přešly lázně pod Komunální služby města Přerova. V roce 1967 se vrátily zpět obci a tato je využívala do roku 1991.
Při restituci byly vráceny potomkům majitelů z roku 1950. Ti pronajali a posléze prodali lázně městu Přerov. Provoz zajišťovaly Služby města Přerova. Pro Přerov přestaly být lázně rentabilní, proto Služby města Přerova ukončily v červnu 2009 provoz a město hodlalo lázně prodat. Tuto situaci v obavách sledovali bochořští zastupitelé. Hrozilo nebezpečí, že budova lázní přejde do nevhodných rukou nebo bude uprostřed vesnice chátrat. Bylo rozhodnuto, že obec si lázně pronajme. Zkušební provoz byl zahájen 9. září a od října 2009 „jely lázně naplno.“
Od podzimu 2010 jsou lázně opět v majetku obce Bochoř. Musíme přiznat, že se koupě lázní nesetkala u mnohých občanů s pochopením. Mnozí provoz lázní považují za „černou díru na peníze.“ Nakonec i z dlouhé historie lázní víme, že se pro jejich majitele mnohdy staly přítěží a nedařilo se jim. Dnešní vedení obce je ale optimistické a věří, že budoucnost ukáže, že rozhodnutí bylo správné.
Velké naděje jsou vkládány zejména do rozšíření provozu a zkvalitnění služeb. Kromě tradičních procedur (koupel, zábal, masáž) je k dispozici perličková masáž a vířivka na nohy. Dále vonné masáže a masáže lávovými kameny. Postupně dochází v Lázních k větším či menším rekonstrukcím. V roce 2019 došlo na novou recepci s „lázeňskou kavárnou“. Byly také vytvořeny nové www stránky, vytvořeny nové propagační materiály. Pro klienty jsou nově také připraveny krásné župany a osušky s logem našich lázní.
